Krátký úvod do realistická pedagogika
Upozornění: Toto není vědecký článek. Jde o krátký úvod, více informací najdete v úvodech jednotlivých učebnic.
Východisko
Současný styl výuky na našich středních školách s dnešní mládeží nefunguje (více v článku Stav školství v České republice v roce 2008).
Existuje velké množství pedagogických přístupů, které oscilují od jednoho extrému (učitel předává informace žákům, kteří je pasivně přejímají) k druhému (žáci poznatky objevují zcela sami). Oba extrémy mají společný značně nereálný pohled jak na žáky, tak na učitele, školu i učivo samotné.
Realistický přístup je reakcí na tuto situaci, reakcí zformulovanou učiteli, kteří učí na plný úvazek na reálných školách a jsou v neustálé konfrontaci s tím, jaké mají jejich učební metody dopad v praxi. Realistický přístup nezavrhuje žádné ze známých metod a nesnaží se o jejich čistotu, snaží se o přístup poučený praxí a reálnou situací. Je zřejmé, že nepřináší žádné definitivní a nejlepší možné řešení, snaží se však směřovat k tomu nejlepšímu v konkrétní situaci.
Hlavní zásady realistické pedagogiky
- Zásada aktivnosti
Stejně jako při nácviku jakýchkoliv jiných činností i při vzdělávání je nutná aktivní činnost vzdělávaného. Není rozhodující, jakým způsobem je jí dosaženo (malá část žáků aktivně pracuje i v okamžicích, kdy naslouchá výkladu), je však nutnou podmínkou pokroku u všech žáků. Tato zásada problematizuje nejen klasický frontální výklad (většina žáků si v lepším případě píše poznámky, ale jinak výuku nevnímá), ale i většinu jednodušších reformních přístupů, kdy nadanější část třídy spolupracuje s učitelem a zbytek pasivně přihlíží. - Zásada okamžité ověřitelnosti
Žáci jsou různí a různě přijímají libovolný typ výuky. Realisticky připravená výuka proto musí obsahovat možnost okamžité zpětné vazby, která umožňuje ihned kontrolovat a korigovat vnitřní interpretaci žáků. Většina žáků se v případě problémů na učitele sama neobrátí, často dokonce vůbec netuší, že látku nepochopili správně. - Zásada trvalosti a pevných základů
Vědění je aditivní záležitost, bez odpovídajícího zvládnutí základních poznatků není možné pokračovat dále. Skutečnost, že se žáci měli dané věci naučit dříve, na tom nic nemění. - Zásada dlouhodobého nácviku dovedností
Zlepšení dovedností, které jsou nutným předpokladem smysluplné výuky, je dlouhodobou záležitostí. Řešením proto není příprava výjimečných hodin, ale práce na tom, aby smysluplné byly právě hodiny normální. - Zásada pedagogického realismu
Výuku připravujeme pro žáky, které učíme, ne pro ty, které bychom učit chtěli. Tato zásada neznamená automatické snižování laťky (jak někteří předhazují). Znamená to, že musíme výuku připravovat tak, aby byla přínosná pro maximální možnou skupinu žáků (ne pouze pro ty nejlepší) a tím z nich (možná) postupně vychováváme takové žáky, jaké bychom chtěli. - Zásada empirické zkušenosti
Výuka musí být upravována podle průběhu vyučovacích hodin v konkrétních třídách. - Zásada individualizace
Výuka by měla být připravena tak, aby žáci rozdílné úrovně mohli pracovat samostatně v rámci svých možností. Připravená látka by měla umožňovat, aby si v rámci celkového rozvržení učiva pro celou třídu žáci vybírali (nebo jim vybíral učitel) individuální postupy práce. Okamžitá kontrola učitelem by jim pak měla poskytovat cílenou pomoc a usměrňovat jejich práci.
Realistická výuka probíhá, když:
- žáci o hodinách sami doopravdy něco dělají,
- žáci se neustále učí, jak se mají učit,
- učitel má okamžitý přehled, jak žáci přijímají to, co jim předává,
- učitel sleduje práci žáků, odhaluje nedostatky a zlozvyky ve stylu jejich práce a společně s nimi je napravuje.
Proaktivní metoda
Konkrétní realizace realistické výuky může být připravena různě. Kompletně je hotova pro matematiku a fyziku pro střední školu, učebnice matematiky a fyziky pro 2. stupeň základních škol se dokončují. Hojně využívá výpočetní techniku, která umožňuje díky projektoru a předem připraveným hodinám v počítači naplnit všechny základní požadavky pomocí takzvané proaktivní výuky (autor sám není s názvem proaktivní spokojen a hledá lepší).
Typická proaktivní hodina probíhá takto.
- Látka je připravena ve dvou souborech. Jeden obsahuje kompletní text – vysvětlení, zadání příkladů i jejich řešení. Druhý soubor pak obsahuje pouze zadání příkladů (hlavně proto, aby studenti postupující různou rychlostí mohli řešit v jednom okamžiku různé příklady).
- Učitel promítne zadání příkladů, studenti začnou pracovat a on sleduje jejich práci v lavicích. Kromě toho, že může odstraňovat problémy, se kterými se studenti setkávají, vidí i to, jak látku zvládají a zda je potřeba něco dodat nebo vysvětlit pro celou třídu. Správný odhad okamžiku, kdy je nutné předstoupit před tabuli, je asi neobtížnější dovedností.
- Ve vhodný okamžik (opět nutné dobře odhadnout) učitel promítne z hlavního souboru řešení, příklad se zkontroluje a třída buď dále pokračuje v samostatném počítání, nebo učitel jejich práci přeruší a zařadí výklad nebo diskusi. Doba, která uplyne od zadání příkladu do chvíle, kdy se objeví řešení, závisí kromě postupu třídy i na tom, kolik je času do konce hodiny a jak moc je konkrétní příklad důležitý. Pokud má příklad více částí, nečeká se, až budou mít všichni spočítané všechny části. Snahou je, aby si všichni zkusili alespoň část každého příkladu. Pokud se kontrola stihne jiným způsobem (učitel při pohybu po třídě, žáci mezi sebou,…), řešení se nepromítá.
- Vlastní výklad nové látky (části hodiny, které nejsou součástí příkladů) probíhá často klasickým způsobem u tabule s maximálním možným využitím diskuse se žáky a výsledků vyřešených příkladů. Učitel vysvětluje pouze nutné minimum, doba výkladu je co nejvíce omezena, učitel většinou nepředvádí ukázkové příklady.
- Při komunikaci v lavicích se učitel snaží vyhnout tomu, aby "zadarmo" prozradil, jak mají tápající postupovat. Spíše upozorňuje na nesrovnalosti, dovádí rozpory do absurdna nebo trvá na tom, aby studenti dodržovali pravidla, která mají znát.
Podle dosavadních zkušeností (autorem přibližně 200 vyučovaných studentů v sedmi třídách) realistický přístup:
- je v něčem překvapivě úspěšný (pozornost a práce studentů při hodinách, atmosféra vyučování, schopnost krátkodobého soustředění a pochopení),
- v něčem vede ke znatelnému zlepšení (znalosti, schopnost studentů učit se, schopnost pamatovat si, kvalita poznámek, které studenti píší),
- v něčem nemění současný stav (vztah studentů ke škole a studiu obecně, známky z ostatních předmětů).