Frequently asked questions (...and anticipated arguments)
Opravdu stíháte probrat v hodinách se třídou celý obsah připravený v jedné lekci? Jak to děláte?
Opravdu není možné začít s učebnicí ve vyšším ročníku?
Proč jsou vidět pedagogické poznámky a řešení příkladů?
Proč učebnice tak striktně předepisuje, co mám kdy v hodinách dělat?
Neztrácí se při používání učebnice osobnost učitele?
Je možné podle učebnice vyučovat i při jiné hodinové dotaci než 4+4+4+4?
Je možné vidět nějakou hodinu naživo?
Proč máte takový odpor k tradičním výuce, zejména k frontální výuce učitele od katedry?
Není učebnice použitelná jen specifickou skupinou učitelů?
Proč není zdarma i editovatelná verze učebnice?
Je nutné dodržovat všechny rady uvedené v úvodu učebnice ohledně známkování?
Opravdu je možné s učebnicí dosáhnout toho, že všichni studenti o hodinách pracují?
Jaké je pro využití učebnice nutné technické vybavení?
Proč učebnice tak otrocky sleduje látku probíranou v klasických sadách učebnic?
Jak jsou učebnice kompatibilní se ŠVP?
Co když učebnice funguje pouze po omezenou dobu a ve vyšších ročnících studenti opět přestanou pracovat?
Nemáte pocit, že učebnici zbytečně plníte nerelevantními připomínkami, které v určitých případech mohou být až urážlivé? Účel učebnice přece není přesvědčit čtenáře (studenty) o svých vlastních názorech, ale naučit je matematiku.
Opravdu stíháte probrat v hodinách se třídou celý obsah připravený v jedné lekci? Jak to děláte?
Ne, v žádném případě to běžně nestíhám a ani to tak není myšleno. Jak je v popisu výuky podle učebnice několikrát uvedeno, žáci pracují hlavně samostatně. Protože jsou různí, pracují různě rychle a učebnice je připravena tak, aby měl po celou hodinu co dělat i opravdu dobrý žák. Žáci průměrní nebo podprůměrní toho samozřejmě stihnou méně (a je úkolem učitele uřídit postup třídy tak, aby stihli to nejdůležitější). Pokud chtějí, mohou si vše doplnit doma (proto jsou učebnice na internetu).
Naopak se velmi snažím dodržovat členění do hodin (tedy nepřetahovat jednu hodinu do druhé). Lekce jsou připraveny tak, aby se v nich dalo vynecháváním v klíčových místech synchronizovat třídu, a tak dosáhnout toho, aby i v situaci, kdy žáci stíhají vyřešit rozdílné množství úkolů, stihli to nejdůležitější všichni. Pokud na začátku hodiny doděláváte předchozí lekci, může se stát, že načasování „rozboříte“, a právě ve chvíli, kdy budete potřebovat projít tím nejdůležitějším, zazvoní.
Opravdu není možné začít s učebnicí ve vyšším ročníku?
Možné to sice je, ale nemůžete od toho čekat žádné velké úspěchy. Během studia si studenti většinou velmi rychle vytvoří pracovní stereotyp odevzdané rezistence a zlomit tento zvyk je velmi obtížné. Já osobně jsem ve svojí třídě 4B2009 zcela neuspěl ani po roce a půl (jinak je v prváku doba záběhu kolem dvou měsíců), i když musím přiznat, že časem se jejich pracovní výkony docela zlepšily. Rozhodně nedoporučuji, aby to byla Vaše první zkušenost s učebnicí, protože si myslím, že budete nevyhnutelně zklamaní.
Proč jsou vidět pedagogické poznámky a řešení příkladů?
Učebnice vzniká jako textový soubor v programu Microsoft Word (rovnice vkládám pomoc programu Mathtype). Ve Wordu připravená učebnice pro použití ve škole stačí, protože žákům ukazuji jen ty části, které ukázat chci (navíc jakoukoliv část textu si mohu rychle smazat). I z tohoto důvodu jsou pedagogické poznámky často uváděny před příkladem, kterého se týkají, abych na ně v hodině narazil ještě dřív, než se do příkladu pustí žáci.
Uvědomuji si, že pro studium na internetu by bylo daleko výhodnější, kdyby si uživatelé mohli sami vybírat, jaké části textu si zobrazí (i kvůli tomu je text učebnice důsledně formátován do několika druhů stylů), v takovém případě, by však učebnice musela být na serveru uložena zcela jiným způsobem – jako databáze malých kousků (jednotlivých zadání, řešení příkladů, poznámek, vysvětlení, …), ze kterých se sestavují celé hodiny a jejichž zobrazení je možné vypnout nebo zapnout. K dosažení tohoto stavu je nutné udělat dva kroky – připravit (naprogramovat) server, aby to uměl a rozdělit učebnici do jednotlivých (přesto pospojovaných) kousků (buď automaticky využitím stylů, nebo ručně). Na uskutečnění obou kroků jsou nutné peníze, které nemáme a z mého učitelského platu je ani nikdy mít nebudeme. Tady zkrátka mé možnosti končí a je třeba účast někoho dalšího.
Proč učebnice tak striktně předepisuje, co mám kdy v hodinách dělat?
Musím přiznat, že i mně by určitě vadilo, že v učebnici je dopředu dané, co je nutné kdy dělat, a měl bych pocit, že to omezuje moji kreativitu. Je nutné se na to dívat jako na nutnou cenu za to, že:
- je k dispozici ozkoušená cesta, jak studenty něco naučit a zajistit, aby to naprostá většina z nich zvládla,
- v případě, že budete dodržovat hodiny, stihnete probrat gymnaziální látku při dotaci 4+4+4+4,
- nemusíte trávit hromadu času přípravou doma (stačí během deseti minut zběžně projít hodinu a přečíst si pedagogické poznámky)
- ale hlavně při použití učebnic můžete maximum času věnovat tomu, v čem je učitel nezastupitelný – práci s žáky. Kdyby učebnice připravil někdo místo mě, rozhodně bych vlastní nepřipravoval a použil již vytvořené.
Neztrácí se při používání učebnice osobnost učitele?
To je zbytečná obava. Při používání jakékoliv učebnice jste formovaní záměrem jejího autora. Pokud budete používat výukové programy nebo video, zůstáváte prakticky zcela mimo hru. Učebnice je připravována tak, aby měl učitel více času na to, v čem je opravdu nenahraditelný – na interakci se studenty: poskytování pomoci, sledování jejich postupu, povzbuzování, usměrňování a vedení k cíli.
Je možné podle učebnice vyučovat i při jiné hodinové dotaci než 4+4+4+4?
Myslím, že ano. Při větším počtu hodin (nepravděpodobná varianta) to nebude problém. Spíše než k pomalejšímu probírání hodin bych čas navíc využil ke zcela samostatnému počítání ze sbírek (aby studentům ubylo práce doma) nebo k řešení reálných úloh, které nevyžadují žádné další matematické znalosti (viz článek o bezpečnosti našich škol), ale podporují realistickou rozumově podloženou orientaci studentů ve světě. Rozhodně jsem proti zvyšování objemu učiva (determinanty apod.), studenti toho opravdu mají dost.
Pokud je hodin méně, nezbývá podle mě nic jiného než obětovat některé díly (komplexní čísla, kuželosečky) a dobrat je v seminářích pro zájemce, případně vypustit některé hodiny, které nejsou předpokladem něčeho jiného (například všechny hodiny na hledání kuželoseček atd.). O neúspěch si budete koledovat, když zkusíte probrat látku z několika hodin rychleji. Například rozklady na součin nebo vyjadřování ze vzorce opravdu nejdou probrat rychleji než ve čtyřech hodinách. Zkoušel jsem to ve třech třídách a začínal jsem s menším počtem hodin, ale teprve v tomto rozsahu to začalo fungovat (dokonce i v případě kvinty, kterou jsem dostal na podstatně lepší úrovni, než přicházejí studenti ze základních škol). Hlavně v prvním roce výuky tím riskujete, že ztratíte jednu (ze studentského pohledu) z největších deviz – totiž pocit, že se to dá zvládnout, že to v podstatě stíhají. Je daleko reálnější, že se ve čtvrťáku studenti naučí určitou část matematiky z učebnice sami, než to, že budou na začátku dostudovávat každou třetí hodinu.
Dalším problémem při menším počtu hodin můžeme být fakt, že při systému čtyř hodin týdně studenti matematiku automaticky vnímají jako jeden ze dvou tří nejdůležitějších předmětů. Je tak snazší je přesvědčit, aby se při hodinách chovali jinak, než se chovají při ostatních hodinách. Stejně tak se musí na matematiku připravovat jiným způsobem a je jednodušší je k tomu dovést, když je matematika důležitá, než když je postavena na rovinu všem ostatním předmětům, kde se stačí jenom biflovat nebo psát taháky. Tenhle odstavec platí samozřejmě pouze v případě, že jste ve stejné situaci jako já a nepodařilo se Vám domluvit s kolegy, kteří učí ostatní předměty.
Je možné vidět nějakou hodinu naživo?
Pokud o to stojíte, mně to rozhodně nevadí a studenti už se to naučili snášet. Stačí, když přijdete se zvoněním do třídy (předtím se ale nahlaste v kanceláři školy), nepotřebuji o Vaší návštěvě vědět předem, nebudu kvůli ní na hodině cokoliv měnit. Pokud chcete mít jistotu, že zrovna neprobíhá nějaká akce nebo nejsem ve škole z jiného důvodu, ozvěte se alespoň den předem. Můj rozvrh je možné najít na adresewww.gymtrebon.cz.
Proč máte takový odpor k tradičním výuce, zejména k frontální výuce učitele od katedry?
Z mého pohledu je to špatně postavená otázka. Není mým záměrem jakýmkoliv způsobem hodnotit různé způsoby výuky. Snažím se vycházet z toho, jaká je realita, jaké studenty máme k dispozici, co je s nimi dosažitelné, a k čemu chceme dojít. Všechny moje zkušenosti z dosavadní praxe, všechny informace, které mám od studentů, ukazují, že klasická frontální výuka prostě nefunguje. A vůbec to není otázka „umění zaujmout studenty“. I z hodin, které studenty doopravdy bavily (několikrát jsem zažil i potlesk), si většina z nich nic nepamatovala, zřejmě proto, že to celé byla jenom zábava. Většina studentů je schopná vnímat frontální výuku v nejlepším případě jako zábavné divadlo, ze kterého si nic nepamatují, protože jejich hlavy během představení odpočívají. V horším případě pak výuku ignorují zcela.
Učebnice v tomto hraje otevřenou hru. Snažím se, aby části hodiny, kdy se něco vysvětluje (a často samozřejmě frontálně) byly co nejkratší a zbytek hodiny pracovali studenti sami. Moje zkušenosti ukazují, že samotné vědomí toho, že za chvilku budou (frontálně) předávané znalosti potřebovat, přispívá k jejich pozornosti. Zbytek hodiny je samostatná práce, která vyžaduje soustředění, předchozí znalosti, námahu, cílené úsilí. Práce, kterou jsou studenti i pro mě překvapivě ochotni vykonat, zřejmě proto, že mají šanci dokázat, že jsou schopni ledacos vyřešit sami a ne jen pasivně sledovat, jak to za ně někdo smolí na tabuli.
Stejně skeptický jako jsem k frontálnímu celo-hodinovému vyučování jsem i vůči všem metodám, které se snaží zastřít, že učení je také práce (námaha). Moje zkušenosti z Gymnázia Buďánka jasně ukazují, že studenti nejsou tak hloupí, aby nepoznali, že je chcete něco naučit a velice rychle začnou Vaši snahu sabotovat.
Není učebnice použitelná jen specifickou skupinou učitelů?
Když jsem se o učebnici poprvé v roce 2007 zmiňoval na konferenci v Českých Budějovicích (v té době jsem ji používal dva měsíce a teprve se začínalo ukazovat, co všechno se s ní dá dosáhnout) oponoval RNDr. Vaníček z místní pedagogické fakulty prvním náznakům mého optimismu tím, že mé příklady nebudou ničím výjimečné a spíše strhávám studenty svou osobností. S tím, že moje příklady nejsou ničím výjimečné, souhlasím. S tím, že bych strhával studenty já už ne, a to z těchto důvodů:
- učil jsem několik let i bez učebnice a srovnání obou zkušeností dopadá jednoznačně pro učebnici (nemyslím, že by se změnil můj přístup ke studentům, naopak dnes jsme si věkem o hodně vzdálenější),
- je možné zcela exaktně ověřit, že učebnice umožní učiteli se více věnovat studentům a docílit toho, aby více pracovali
- učebnici mají studenti neustále k dispozici a opravdu ji i docela často používají
- podle učebnice začali učit i někteří další učitelé a zřejmě jim také vyhovuje.
Proč není zdarma i editovatelná verze učebnice?
Protože bych rád z učebnice něco měl i po finanční stránce. U normálních učebnic zaplatíte za samotnou učebnici (ta je v tomto případě zcela zdarma) a k textům a povolení je pro své potřeby měnit, se nikdy nedostanete. Zde dostane škola za 10 000 Kč pro všechny své učitele kompletní materiály, které používám já, a všichni učitelé s nimi mohou pro školní použití libovolně nakládat.
Je nutné dodržovat všechny rady uvedené v úvodu učebnice ohledně známkování?
To nevím. Snažím se dělat všechno pro to, abych studenty donutil k tomu, co se ukázalo jako nezbytné pro smysluplnou výuku – udržování se v obraze (červené, modré rámečky, plusy a mínusy), zvládnutí většího množství látky (čtvrtletky). Pokud se nepodaří dosáhnout alespoň prvního, ztratí výuka s učebnicí smysl (studenti už nebudou schopní samostatně postupovat o hodinách). Zatím nemám odvahu to riskovat.
Opravdu je možné s učebnicí dosáhnout toho, že všichni studenti o hodinách pracují?
I pro mě je to nejpřekvapivější výsledek. Ve většině tříd, kde jsem podle učebnice učil, (a ve všech, kde jsme začínali od začátku) opravdu ve většině hodin pracují úplně všichni (s různou úspěšností samozřejmě). Určitě hraje roli i atmosféra ve třídě, někteří studenti dokonce tvrdí, že je pro ně příjemnou změnou, když musí o hodině něco dělat, že to není taková nuda. Nepoužívám žádné speciální postupy ani fígle, kromě jediného. Když někdo nic nedělá, sednu si vedle něj a řeším příklady s ním. Zatím jsem potkal asi pouze dva studenty, kteří se tomuhle dokázali vzepřít.
Jaké je pro využití učebnice nutné technické vybavení
Počítač (buď stolní ve třídě nebo učitelský notebook) schopný zobrazovat pdf soubory (tedy dnes kromě naprostých vykopávek v podstatě každý) a projektor. Nic dalšího pro většinu hodin nutné není. Poměrně často (hlavně ve fyzice) nechávám žáky dohledávat informace na internetu na vlastních mobilech, občas chodíme do počítačové učebny, ve fyzice některé hodiny vyžadují počítačová čidla nebo jiné speciální vybavení (popsané v příslušných lekcích, většinou vymyšlené tak, aby jeho finanční náročnost byla minimální).
Proč učebnice tak otrocky sleduje látku probíranou v klasických sadách učebnic?
Také bych si dokázal představit náplň trochu odlišnější od klasických učebnic, ale nic jiného mi nezbývá. Nemám žádný vliv na to, co je požadováno v různých standardech a osnovách a vzhledem k názorům zbytky sboru nejsem schopen ani ovlivnit ŠVP vlastní školy. Beru jako fakt, že každá odchylka od normálu snižuje šance na to, že učebnice bude někdo používat (to se týká i mě).
Středoškolské učebnice matematiky obsahují jednu velkou změnu proti normálnímu přístupu, a to spojení funkcí a rovnic dohromady. Nesetkal jsem se s jediným udržitelným argumentem proti tomuto spojení, které je podle mě nutné vzhledem k současné situaci, kdy třetina studentů prvního ročníku nedokáže odečítat hodnoty z grafů a nerozlišuje x-ové a y-ové souřadnice, kdy minimálně dvě třetiny z nich nedokáži nakreslit graf lineární funkce. Přesto v obou školách, kde jsem učil, to bylo chápáno jako základní problém.
V obou školách, kde jsem podle učebnic učil, bylo učivo v ŠVP rozepsáno do ročníků a kvůli mně musela existovat speciální (alternativní) verze ŠVP, která mi umožňovala probírat v jiném pořadí.
Jak jsou učebnice kompatibilní se RVP?
Osobně si myslím, že RVP není špatná myšlenka. Bohužel kvůli tomu, že se její autoři odmítli zabývat kromě ideálů také realitou, se z ní stala karikatura toho, čím asi chtěla být. Papírově však její cíle podle mě hodně dobře odpovídají cílům, se kterými jsem psal učebnici. Asi by nebylo velkým problémem, sepsat nějaký blábol, který by to vyjadřoval pomocí požadovaných termínů, zatím jsem k tomu neměl důvod (stačilo mi, když jsem jedno takové dílo musel sepisovat kvůli ŠVP pro nižší gymnázium na naší škole). Pokud to bude podmínkou, aby se učebnice mohla používat, jsem ochoten to udělat (a jsem si jist, že všechny inspekce s ním budou zcela spokojené).
Co když učebnice funguje pouze po omezenou dobu a ve vyšších ročnících studenti opět přestanou pracovat?
Tato obava byla experimentálně vyloučena na všech čtyřletých třídách, kde jsem podle učebnice vyučoval. Poté, co jsme systém zajeli, se práce v hodinách rozhodně nezhoršovala (s výjimkou posledních čtrnácti dnů před posledním zvoněním), spíše se pracovalo časem trochu lépe. Podobné je to i v mé třeboňské septimě, kde učím už šest let a naopak v posledním roce se pomalu daří zlepšovat práci u naprosto problematického žáka, který v jiných hodinách dělá většinou ostentativní nic.
Podstatně více na atmosféře hodin projevuje, jak dlouho už probíráte konkrétní kapitolu. Čím déle už kapitolu probíráte, tím víc je třeba toho umět, aby další probírání mělo smysl, a s tím mají žáci problémy. Naopak začátky kapitol jsou většinou naprosto pohodové.
Nemáte pocit, že učebnici zbytečně plníte nerelevantními připomínkami, které v určitých případech mohou být až urážlivé? Účel učebnice přece není přesvědčit čtenáře (studenty) o svých vlastních názorech, ale naučit je matematiku.
Plníte je podle mě asi trochu silné slovo. Myslím, že v učebnicích zas tolik nematematických (nefyzikálních) připomínek není. Každopádně některá netradiční místa tam jsou, protože tyto učebnice jsou v podstatě přesným zachycením obsahů hodin, což je trochu jiný žánr než klasické nenapadnutelné pojednání v normálních učebnicích.
Přiznávám, že někdy učebnice používám trochu jako platformu pro publikování svých názorů, protože jako normální učitel nemám na rozdíl od odborníků na vzdělávání přístup do médií. Nevidím však na tom žádné velké provinění. Navíc si nemyslím, že by se jednalo o nějaké přesvědčování, spíš jde o konstatování faktů.
Shrnul bych to tak, že se rozhodně nechystám všechny vtípky a rýpnutí z učebnice vyházet, ale jsem ochoten se zamyslet nad konkrétními připomínkami, kde se opravdu mohlo stát, že jsem to trochu přehnal.